Svatá Kateřina žila někdy ve třetím století našeho letopočtu. Pocházela z královské rodiny, její otec byl král. Měla se provdat za zlovolného římského krále, ona ho však rezolutně odmítla. Došlo to tak daleko, že jí císař za trest poručil přivázat ke kolu, které nechal roztočit obrovskou rychlostí. Jí to ovšem neublížilo. Dal jí tedy popravit. Tím se Kateřina stala právoplatnou svatou. Ve středověké Evropě byla velmi oblíbená. Byla to jakási "středověká celebrita". Byla velice populární. Dosáhla širokého ohlasu jako nebeská ochránkyně mladých dívek. Byla po ní pojmenována, celkem nedávno, jedna ze sad ohňostrojů. Vesnice Maxey, nedaleko Domrémy (Johančina rodná vesnice), ji měla za patronku. V patnáctém století byla nejpopulárnější svatou v Evropě.
V 2. polovině 14. století vznikla Legenda o sv. Kateřině. Legenda vypravuje, jak královská dcera Kateřina přijme křesťanství a zaslíbí se Kristu. Později získá v učené disputaci pro křesťanskou víru padesát pohanských mistrů. Pro stálost ve víře je umučena. Ve vypravování je charakteristické prolínání světské erotiky s mystikou (zasnoubení světice Kristu) a hrůzy s nádherou (na zmučeném těle světice se objeví šest symbolických barev). Tato legenda se odehrává v prostředí cizí vysoké šlechty a usiluje o jazyk co nejvíce vybraný.
